Války s Androidem: Epizoda I
21. Led
Po letech tvrdého vzdoru diktatuře „ajfouno-hátecéčkovému“ oligopolu prostřednictvím nejhoršího, ale opravdu nejhoršího mobilního telefonu na světě – Nokia 1208 jsem i já podlehl a přidal se k temné straně síly.
Koupil jsem si novej telefon! Výběrem toho správného, jsem opět promarnil několik desítek hodin mého života a jsem neskonale šťastný, že už ho mám doma. Jak a podle čeho jsem vybíral?
Takže, chtěl jsem hlavně něco, s čím se připojím na interfernet. Taky bych ocenil, kdyby telefon něco vydržel a zatřetí aby měl krásný velký displej, ze kterého by se dalo dobře opisovat. Taky by se mi hodily takové ty voloviny typu GPS, akcelerometr a foťák a ještě k tomu by telefom měl mít dobrou výdrž baterie.
Všechny mé požadavky se zhmotnily v telefonu Motorola DEFY+ ,do kterého jsem také nakonec investoval mé tvrdě vydřené peníze z ubytovacího stipendia a jedné menší brigádičky. Tahle mašinka má sklíčko z Gorilla Glass, které se jen tak nepoškrábe a je vodě i prachu odolná! Při objednávání telefonu mi to samozřejmě zrovna politicky nemyslelo, takže mi ho přivezli dva dny před docela těžkou zkouškou a tak jsem místo učení dělal chujoviny s telefonem.
Začínáme
Když jsem prvně Androiďáka vybalil a nastartoval, s postupem času mnou projížděla vlna rozlícení.
Fáze 1 - Koupil jsem si telefon z oficiální české distribuce, takže by telefon mohl být aspoň v češtině – bohužel. Avšak, zas tak to nevadí – díky mé oblíbené, nejmenované paní učitelce „technical english“ dokonale ovládám.
Fáze 2 - Mám sice maturitu, študoval jsem elektro, ale i tak by mi k telefonu mohli přiložit nějaký návod. Díky bohu za všelijaká „Android Positive“ fóra.
Fáze 3 -Zjistil jsem, že telefon je doslova přecpaný zbytečnými aplikacemi od Motoroly, které bohužel bez hackerských znalostí a příkazového řádku nezvládnu odinstalovat.
GPS
Na radu velkého Michala Pemčáka jsem si stáhl GPS aplikaci OruxMaps, vytvořil si mapy Brna a s telefonem v kapse, se vydal na strastiplnou cestu – „Do Brněnky, aneb pro lahváče, přes menzu a zpět na koleje„.
GPS příjmači se moc nechtělo chytnout signál, a tak jsem musel stát asi pět minut před kolejema a moknout - aspoň jsem vyzkoušel, že mobil je fakt voděodolný!
Jakmile jsem chytnul signál, vyšel jsem. Dal jsem se standartní cestou, pěkně po chodníčku, po přechodech, jako spořádaný občan. Když jsem ale přišel na koleje a stáhl si profil trasy do Google Earth, zjistil jsem, že jsem mašíroval přímo přes střed křižovatky, takže jsem usoudil, že GPS má přecejen ještě svoje mouchy.
Celé dva roky !!!
16. Led
V lednu roku 2010 jsem patrně pocítil neskonalou touhu chlubit se světu mými názory a tak jsem 17. ledna publikoval první článek a 3. verzi mého blogu.
Nějaké čísilka a fakta
Nachází se zde 70 publikovaných článků. Na dobrou půlku z nich jsem hrdý. V průměru mě čte celých 9 lidí denně, 20 různých robotů a sem tam nějaký Ukrajinec, který ke mně zabloudí z Googlu. Nejvíce lidí za jeden den – 54 si můj blog otevřelo, když jsem se 21. Srpna 2011 vrátil z Quo Vadis a hodil sem fotky. Z klíčových slov ve vyhledávačích aktuálně nejvíce válí „Jsem pilný“ díky menší kampani, kterou jsem rozjel na Facebooku. Ze 134 lidí které považuji za své přátele si to do Googlu napsalo 15 z nich. Určitě i Ty!
Celkově mě Facebook a Google v kombinaci s vlastními stránkami dost baví !
Soutěž pro opravdové fanoušky
Kdo mi jako první napíše, jak zní titulek historicky osmého článku publikovaného na mém blogu, získává čokoládičku! Piště na mail (zip bubák poutnici.net) nebo do komentářů pod článkem!
A protože jsem kámoš, tak Vám napovím, že byl publikován 14.2.2010 (To je ale pěkně blbý datum!). :-)
Díky že mě čtete a snad dalších pár let budete !
Ani do smíchu, ani do pláče …
7. Led
Tento týden je fakt zvláštní. Událost číslo jedna – poprvé jsem shořel u nějaké zkoušky nebo testu na vysoké. A zrovna u tak „nepodstatného“ předmětu – u fyziky.
No, můžu si za to sám. Byla to hlavně moje blbost, ale taky prostě smůla.
Vezměte si – máte spočítat 60 příkladů, ze kterých jsem poctivě propočítal kolem 50, na zbylých 10 jsem se vykašlal s tím, že tam prostě být nemůžou. Na zkoušce jsou 4 příklady a 4 teoretické otázky. A co se nestalo – z těch 10, které jsem vypustil mi tam přistály rovnou 3.
Sice jsem zabojoval a něco spočítal, ale to bohužel nestačilo. Chybělo 5 bodů ze 100. Takže si to zopáknu.
Opakování – matka moudrosti, znáte to.
Po zkoušce na mě spadla trudomyslnost a nebezpečné myšlenky. Hlavou mi letělo: Co tady na té škole dělám? Určitě vyhořím i u dalších zkoušek! To zas bude víkend! A mnoho dalšího …
Nicméně dal jsem si pár virtuálních faciček a trudomyslnost mě přešla. Na zkoušku jsem se opravdu učil, z 5/6 jsem byl připravený, a kdybych si sedl o lavici dolů a psal bych jinou skupinu s lepšími příklady tak bych teď pravděpodobně tady oslavně psal, jak jsem zvládl nejtěžší zkoušku mého života. A to není špatný pocit. Navíc jsou i důležitější věci v životě (peníze atd. …), pořád žiju.
No co naděláme… Příští týden jdu na matematiku, které se v následujících dnech hodlám trošku věnovat a na ekonomii, které se hodlám věnovat cestou vlakem do Brna.
Co mě mrzí je to, že nebudu mít 4-týdenní prázdninky, které jsem si plánoval, ale díky mojí blbosti, podělané fyzice a náhodě jenom 2-týdenní.
A proto končím s heslem – Štěstí přeje připraveným.
PS: podle libosti si můžete pár příkladků ve volném čase zmáknout !
K ISIC kartám se dávají Windows zadarmo!
26. Pro
Fakt! A nekecám.
Pokud se cítíte jako nějaký velký IT mág a odborník, radši si tento článek nečtěte, je určen pro normální lidi a doporučuji se věnovat spíše tomuto článku.
ÚVOD
Když mi potřetí správce (houpací) sítě na kolejích zakázal za velký objem odchozích dat na celé a nekonečné čtyři dny interfenet, začal jsem se domnívat, že s mým počítačem není něco v pořádku.
Torenty nestahuju, hry pařím v normě takže v čem je zakopaný pes? Noooo, asi tam máš nějakého bota, co automaticky odesílá data do internetu, řekl Velký Kaféčko! (S daleko větší porcí IT omáčky)
BRRR, OHHH, NEEE … Pocit, že mě někdo šmíruje maily, ebanking atd… se mi ani trochu nelíbil, takže jsem se rozhodl jednat.
Z DreamsPárku jsem si na radu výše zmíněného odborníka stáhl Microsoft Windows Server 2008 R2 a nainstaloval místo všelijak zcrackovaných Windows 7.
Nenechte se zmásti tím divným názvem, protože když si Serverovky člověk upraví (zmákne to i běžný klikač jako já), má plnohodnotný, bezpečný, legální, aktualizovaný a dokonale stabilní Windows 7 a co je nejduležitější – zadarmo. Musíte mít validní ISIC kartu, ke které při stažení obdržíte aktivační klíč.
Continue reading “K ISIC kartám se dávají Windows zadarmo!” »
S trochou skromnosti: Nejlepší z nejlepších je zpět!
25. Pro
Po krátké, skoro čtyřměsíční pauzičce způsobené nutnou aklimatizací na vysokoškolský styl života se vracím k blogování. Takže – Jak že se mám a co dělám?
Žádné rodeo …
ŠKOLA
Hned na začátku se musím pochválit, neboť školu jsem si vybral dobře. Na „Véééůůůůtéééčku“ je to moc fajn. Jsem neskonale šťasten, že jsem změnil obor a už nadále nemusím každodenně potkávat neoholené IT žaludy s notebookem v ruce na chodbách školy.
Obavy z toho, že si „kreslení domečků“ nebudu dávat, jsou naštěstí pryč. Tím, že mi paní inženýrka z cvičení každý výkres minimálně dvakrát vrátila, jsem se všem pravidlům pozemního stavitelství, kótování apod. dokonale naučil – doporučuji. Na naší škole se mi dost líbí, že student má pořád stejnou třídu. Dokonce jsou tyhle třídy vybírány podle PSČ, takže neznám ze školy snad jediného domorodce z Brna ale samé „burany“ z Hané.
Co se týče mých studijních výsledků jsem docela spokojený. Učím se o dosti více než na střední a díky tomu jsem prozatím nemusel opakovat žádný z testů. S učením to tady zas tak horké není a připadne mi, že když člověk není fakt lempl, který prosedí celé týdny u WOW a Counter-strike a radši chodí na přednášky tak se školou nemůže mít problémy. Je sice pravda že např. na Geologii se učit budete muset hodně, ale zase jiné předměty jsou skoro zadarmo.
Dost paradoxní mi připadala Informatika, která je na stavárně hodně mimo – cvičení jsou z excelu a zápočet byl fakt až směšně lehký, ale zato druhá část – teorie, tak to byl „vodvaz“. Informatiky jsem měl mrtě na základce i střední a myslím, že moje znalosti jsou hodně nad průměrem ale i tak byl ten test hodně těžký a hlavně pro budoucí stavaře ne příliš vhodný. Ale aspoň jsem se zase něco nového naučil a už dokonce umím převádět barvičky do Hexa zápisu!
V následující krátké fotogalerii uvidíte fotky posbírané během vypracovávání seminárních prací do Geologie a Dějin architektury a stavitelství. Z počátku nudně vypadajících činností se vyklubaly docela dobré teambuildingové akce.
Zpátky na prolézačkách – Klettersteigy 12.-14.9.2011
17. Zář
Poslední týden nejdelších prázdnin mého života byl fakt nabitý. Jelikož se dvěma mým spolužákům zalíbily fotky z předchozího výletu za zajištenými cestami do Rakouska natolik, že mě tak dlouho lámali a přemlouvali, podlehl jsem a rozhodl se investovat zbylé peníze určené na letošní prázdniny do dalšího výletu do Rakouska.
Složení naší expedice se každou chvilku sice měnilo, ale nakonec se ustálilo na: Já, Galuna, Pemi a Vojta ( můj bratranec ). Jelikož největší zkušenost s ferratami jsem měl já :-D (s celými dvěma dny na ferratách) , tak jsem byl pasovám na plánovače celé výpravy.
První den jsme vyrazili do HoheWandu, kde si kluci poprvé zalezli (zdolali jsme cesty Hanselsteig A-B, Frauenluckensteig B, Wahringersteig C ) a , večer jsme se jeli okoupat do Wiener Neustadtu, kde jsme dost luxusně zabloudili a najeli tak 50km, když jsme hledali onen rybník. Večer a už po tmě jsme se přesunuli do legálního tábořiště u vesničky Kaiserbrunn v pohoří Rax a na druhý den jsme zdolali cestu Hans von Haid steig D a stanuli na vcholu kopečku Preiner Wand, což byl můj cíl celé expedice a tak jsem byl rád, že vše proběhlo tak jak mělo. Byla to fakt parádička !
Třetí den, jsme se vrátili do Hohe Wandu s vidinou zmáknout i cestu HTL-Steig D-E, která se však ukázala těžší než jsem čekal a tak jsem ji po 20 vylezených metrech i se zbytkem výpravy vzdal. Ve zbylém čase jsme si trošku zalozili, já vytáhl na prvního docela těžkou cestu (jelikož jsme neměli průvodce tak, nevím co to bylo zač), kluci si poprvé v životě zaslaňovali, úspěšně jsme na durch zmokli, nakoupili „exotické“ pitivo a jeli domů.
Zhodnocení
Pro mě velmi dobrý začátek ukončení prázdnin, spojený s návštěvou nějakoých „větších“ hor a taky skvělý pocit se zdolání Hans von Haid steigu :-). Taky přiznávám, že se mi ferráty líbí daleko víc, než obyčejné lezení na domácích skalkách a doufám, že se co nejdřív (přístí rok) dostanu do Dolomit a tam se trošku zničím.
Výměna vůdců ve velkém stylu, aneb víkend se slepicemi a krůtami
11. Zář
Díky VLK QuoVadis, jsem měl jedinečnou šanci se na víkend vetřít do jiného oddílu a spáchat pro něj nějakou víkendovou akci. Protože s Poutníkáčema jezdíme v září na nějakou tu putovku, tento model jsem zvolil i zde. Jeli jsme na Slunečnou, následně kolem Harty a poté skončili ve Valšově, a celkem našlapali 30,46 km, super výsledek ! Myslím, že se výprava dosti povedla a snad se i „účastnicím“ líbila.
Perlička na závěr
Skautka1: Nemám tě ráda Zipe ! – po asi 2 hodinách na výpravě
Já: A proč ?
Skautka1: Protože jsi kluk a ti jsou všichni blbý !
PS: lze posouvat šipkami z fotky na fotku v náhledu.
PS2: Většinu z těch fotek si holky fotily sami/y.
Klettersteig in Hohe Wand 26.-27.8.2011
27. Srp
Doma jsem se zase moc dlouho neohřál a čekala mě menší výprava za lezením do Rakouska. Bylo to asi tak, že v úterý mi zavolal Vilík, jestli nechci jet a ve středu v pět ráno jsme vyjížděli od klubovny směr Vídeň a poté pohoří Hohe Wand ve složení: Vilík, Soptík, Kaféčko a Já (Zip).
Jsem úplný ferratový zelenáč a abych pravdu řekl, o ferratách jsem si celý život myslel, že je to jenom takové horší chození v terénu – mladická nerozvážnost, je to paráda.
Do Hohe Wandu, kde je fakt krásně a nedivím se, že je to přírodní park, jsme dojeli kolem deváté ráno, zaparkovali auto na parkovišti Sonnenuhr a vydali se hledat první cestu. Tu jsme úspěšně nenašli a tak jsme celý Hohe Wand vyšli po nějaké lesní cestičce, což nás velmi demotivovalo :D a unavilo. Nahoře jsme skoukli místní atrakci Sky Walk, něco málo pozevlovali, vysomrovali od místních hoteliérů vodu a šli dolů.
Jako sestup jsme zvolili ferratu Frauenluckensteig , s obtížností B. Tu tvořil žebřík a dole pár kramlí, kde jsme si zkusili samotnou práci s brzdou.
Continue reading “Klettersteig in Hohe Wand 26.-27.8.2011” »
Návrat z ráje – VLK Quo Vadis 2011
21. Srp
Po deseti dnech strávených na Vysočině jsem zase doma. Bylo to skvělých deset dní, na které jsem se příliš netěšil a nic od nich neočekával. Spletl jsem se. Budu na ně vzpomínat velmi dlouho.
Měl jsem tu čest, těchto deset dní strávit na vůdcovském lesním kurzu Quo Vadis. Quo Vadis je mým už čtvrtým lesním kurzem v řadě. Také prvním, kde držela parta spolu a nikdo se nestranil a taky prvním, kde si nikdo z účastníků s nikým nic nezačal – teda snad.
O co víc, konečně jsem si ujasnil, co pro mě skauting znamená, a taky proč to dělám. Díky.
Jsem rád, že instruktoři připravili tak „dospělý a přemýslecí“ kurz a narozdíl od čekateslkého kurzu jsem se nemusel bát, každého programu, díky němuž další den únavou pomalu nevylezu ze spacáku. I když na Rozrazil nedám dopustit !
Ale teď k tomu nejdůležitějšímu – fotkám. Celý kurz jsem žhavil foťák a výsledky můžete vidět v téhle osekané a řádně probrané galerii.
Pokud budete mít zájem o konkrétní fotku ve vysokém rozlišení, napište mi maila (zip@poutnici.net), nebo si počkejte do podzimní části.
Kvalita jakovždy nevalná, nicméně, vidím stoupající tendenci, hlavně ve focení póziček, kterých zde bylo velmi mnoho.
Ke stažení v .Zip (v jakém asi jiném formátu že…) ZDE
Obecné fotky - výběr fotek z průběhu kurzu, sem tam nějaká akce.
Pózičky - Takové ty fotky skupin, oddílů a nejlepších kámošů. Jako bonus taky fotky z charitatvní akce Fotečka za korunku 3. oddílu Modrá Stopa.
Příroda – Netušil jsem, že na Vysočině je tak krásně, aneb rybník, obloha a brouci co na mě náhodou přistáli. Fackuju se, že jsem nevzal stativ.
Rybaření na Slezské Hartě 6.-7.8.2011
11. Srp
Když jsem přijel domů z lodí, čekalo mě nemilé překvapení v podobě rodičů, kteří se vrátili o den dřív z dovolené. Ten kdo byl někdy u Poutníků na táboře a viděl můj stan, si dokáže představit, jak to asi doma vypadalo. No, rodičové to vzali docela sportovně a já se těšil na sobotu, protože jsme byli domluvení s Vilíkem a Monťákem, že pojedem rybařit na Slezskou Hartu.
Co se ale nestalo, díky mému hustomobilu jsem zprávu o tom, že je sraz na nádraží ve 13:00 dostal až 12:45 a dopravit se ze Štěpánova v takovém čase do Olomouce by nezvládl snad ani Tom Cruise a já musel jsem jet pozdějším vlakem. To mi zas až tak nevadilo a do Valšova jsem dorazil s dvouhodinových zpožděním.
Vyrazil jsem tedy k Hartě. Cestou poslouchal „Stouňáky“ a snažil se stopovat, bohužel neúspěšně. Po hodince dorážím ke kostelu v „ex“ Karlovci a nacházím na docela luxusním fleků kluky. Ti už čile rybařili a Vilík se zabýval opravou lodičky, kterou našel kdesi v křáku.
Už mě nebaví popisovat, takže jen stručně. Naučil jsem se nahazovat prut a děsně mě to bavilo, bohužel/díkybohu jsem nic nechytil. Nikdy bych nezabil nic, co ještě před chvílí někde plavalo. Což se o mých spolulovcích nedá říct.
Asi tak o půlnoci jsme vyjeli na lodi s improvizovanýma pádloveslama na druhou stranu Harty. Samozřejmě jsem byl kapitán, staral se o vlajku a navigaci a nepádloval jsem :-). Po hodině strádání a strachu z metrové štiky uprostřed Harty jsme se konečně dostali zpět na náš břeh a šli spát. Probudil jsem se vyjímečně nepolámaný.
Ráno a dopoledne jsme se hlavně koupali, blbli na windsurfu, který se nacházel také v křáku. A kolem jedenácté jsme vyrazili zpátky do Valšova, tam dali občerstveníčko v místním motorestu a odjeli do Olomouce.
Fotky jsou opět z Vilíkova foťáku.
Poznámečka na závěr: Na Slezské Hartě je moc pěkně, žeru to tam a až budu velký a bohatý, koupím si tam chatičku, sídlo, nebo třeba celou přehradu :-)
