Slinta vol. 2
9. Kvě
Máme nového psejka, teda psici. Je to německý ovčák a jmenuje se Mary von Lintich, ale prý si na tituly moc nepotrpí, takže jí stačí když ji říkáme Mary (madam).
Původně jsem chtěl protlačit jméno Aurora, ale bohužel jsem narazil na nevůli mých drahých rodičů, kterým se to politicky moc nezdálo.
Začalo mi zkouškové, rýsuju miliardy příkladů do deskriptivy, pročítám stovky stránek o šutrech, betonu a dalších fakt zajímavých věcech, čumím na filmy a seriály a do toho ještě dělám psí maminku.
Psejk se má čile k světu, nicméně většinu času tráví v polospánku rozplácnutá na podlaze. Když zrovna nespí, dost profesionálně se motá pod nohy, dlábí tuny piškotů, kouše do prstů nebo taky likviduje kabely od libovolného spotřebiče. Taky každému, kdo k nám příjde na návštěvu, pro jistotu ochutná jeho ponožky nebo tkaničky.
Je to prostě frajerka s maximálním indexem roztomilosti a doufám, že bude stejně skvělý pes jako Briteček a v budoucnu naváže na jeho dílo v oblasti honění zajíců, koček a podobné havěti nebo dráždění našich skvělých sousedů neustálým štěkáním, které opravdu milují :-)
Expedice Adršpach a okolí 4.-8.5.2012
8. Kvě
Po X letech jsme se konečně zase vydali s oddílem na pravou expedici. Bohužel jsme trošku podcenili PR menedžment, takže z asi patnácti lidí, kteří měli právo se expedice zúčastnit jsme jeli nakonec jenom čtyři – Já, Vilík, Tygr a Ještěrka, což vlastně ve finále, až na občasné Tygrovo „prudění“ vůbec nevadilo.
Expedice neformálně začala už v pátek k večeru, kdy jsme dali brífink v klubovně, nakoupili jídlo, zmlátili jedno zlobivé dítko polštářema a šli spát.
V sobotu jsme vstávali už v 5:00 (Ráno !!! – tak brzo jsem nevstával celý semestr) a vydali se na vlak. Cestou jsme hlavně pospávali a pařili 6BERE, což mi jako každá stolní hra napotřetí velmi nešlo.
No nebudu taky vypisovat, co se kdy stalo, to mě i Vás určitě neba, a tak přiblížím jen přibližnou trasu jednotlivých dní.
TRASA
Sobota: Česká Metuje – Ostaš – Dědov – Skály (15 km z kopce do kopce)
Neděle: Skály – Čáp – „zkratka na modrou“ – okruh Teplické skály – Třmen – Adršpach – Pískovna (15 km z spíš po rovince a z kopce, sem a tam nějaké schody)
Pondělí: Okruh Adršpašské skály – Adršpach – Horní Adršpach – vlakem k Trutnovu – Mrtvé jezero – Geocaching k bunkrům (13 km, spíše po asfaltu)
Úterý: Mrtvé jezero – Trutnov – vlakmo Olomouc !!! (5 km po asfaltu)
KDE JSME SPALI
Najít vhodné tábořiště není nic lehkého, takže menší nápověda:
Sobota: Pěkné tábořiště na kraji obce Skály, spali jsme v nějaké chatce – dokonce nám to povolil „asi majitel“ POLOHA
Neděle: Sice v CHKO ale pěkně schované za šutrem, místo tak max. pro 3 stany. POLOHA
Pondělí: Rygól hned u jezera, celkem u cesty a hned u břehu, ale nikdo tam za celou dobu ani neprošel. POLOHA
ZÁVĚR
Až na to, že jsem si rozflákal clonu u objektivu foťáku to byla fakt super akce a celkově trasu doporučuji i ostatním zájemcům! Omluvte prosím sníženou kvalitu fotek, ale zkuste si to sami chytráci, fotit s rozbitým objektivem. (foto Zip, Vilík)
Týden neklidu? Take it easy
24. Úno
Tento týden jsem si v menze všiml jakéhosi letáčku, který upozorňoval na akci „Týden neklidu na vysokých školách“ a to vše díky reformě vysokého školství u nás a řeknu Vám, docela mě zaujal – ne zrovna pozitivně.
O politiku se už nestarám. Dřív mě moc bavilo dívat se na „Události, komentáře“, hltat každé sousto z úst zajímavých hostů, poslouchat různé analýzy a celkově sledovat dění ve světě – teď už ne. Zlomil jsem nad tím hůl.
Jsou daleko lepší věci, kterými se člověk může zabývat, takže berte tento článek s dostatečným odstupem, neboť člověk který ho píše, není příliš znalý v oboru a hlavně se nezabývá aktuálním POLITICKÝM děním.
Zpět k tématu. Co mě zarazilo, bylo to, že studenti, mladá generace, nabádají ostatní k určitému vzdoru vůči vládě, kterou si defacto na základě politických programů jednotlivých stran před DVĚMA lety zvolili.
V tzv. studentských volbách z roku 2010 se na třetím místě umístila strana Věci veřejné s podílem 12% a na ostatních stupních vítězů celá dnešní koalice, takže proč si studenti stěžují, když mají co chtěli. TOŽ KDE JSME?
Jasně, taky mě štve, že budu pravděpodobně muset platit školné, jenže já mám svědomí čisté – volil jsem stranu, která se sice do parlamentu nedostala, ale reformu slibovala. Dá se to říci i o ostatních studentech?
Nedá. Před volbami v roce 2010 jsem opravdu nevěděl koho volit. Často jsem o politice diskutoval se staršími a znalejšími přáteli ze skautu, dlouho mě přesvědčovali o výhodách pravicových nebo středo-pravicových stran, nicméně, dal jsem se cestou nejmenšího zla – Střed. Naše země potřebovala změny a reformy.
V současné době tu reformy máme a – ani tak mě neštve naše národní a pravděpodobně i celosvětová vlastnost večné nespokojenosti, štve mě něco jiného.
Ukázalo, že jeden z ministrů vlády se snažil ukořistit z jakéhosi fondu půl miliardy korun pro svou stranu. Druhý, který dohodil pseudofirmičce kšeft tisíciletí je stále v úřadu, nemluvě o třetím, který se snažil probít do politiky jenom pro to, aby jeho firmička dostala víc zakázek.
Díky. Jsem smutný z české politiky, z hamižných lidí, kteří se nestydí krást majetek, který jim nepatří. A taky mě mrzí, že mladí lidé nejsou schopni přiznat vinu na současném stavu.
Už si tedy nemyslím, že můj hlas cokoliv změní a proto se odmítám účastnit jakýchkoliv prostestních akcí, demonstrací a budu hodně přemýšlet, jestli půjdu vůbec k volbám.
Takže říkám – Take it easy, stejně nic nezměníte.
PS: Podívejte se na tohle dva roky staré video! Určitě jste si ho před těmi roky pustili.
Začátek 2. semestru
20. Úno
Veleúspěšně jsem zahájil druhý semestr mého vzdělávání na „vééééůůůtéééčku“.
Po zkušenostech z minulého semestru s šíleným docentem fyzikářem jsem si dal dosti záležet na výběru jednotlivých vyučujících, takže po prvních dvou týdnech snad můžu říci, že mě učí většinou normální lidi – avšak výjimky se najdou. Hlavně v matematice.
Bohužel jsem se nevešel do přednáškové skupiny k místní „generátorové“ legendě doc. Tryhukovi a tak na mě aspoň zbylo místo u pána doc. Valy. Jeho hodnocení na unium.cz snad mluví za vše , ale mám tajné želízko v ohni, tak zkoušku snad nějak zmáknu!
Cvičení v matematice mi obstarává RNDr. Oto Přibyl. Na prvním cvičení mě dostal – byl to koncert a je to fakt husťák. Sice jsem klasicky – poprázdninově věděl kulový, ale Oto Přibyl si donesl seznam snad všechné špíny (výsledky testů, zápočtů, zkoušky), kterou si na mě škola za ten půlrok nashromáždila s tím, že ten kdo na to bude kašlat a neučit se, dostane individuální přístup a ke zkoušce ho nějak dokope.
Kromě matematiky, se ale ve škole opravdu bavím. V chemii mi explodovala zahřátá destilovaná voda, každé pondělí si chodím špinit ruce a prožívat hluboké záchvaty smíchu do stavebních látek nebo se učím základům mechaniky s dokonale apatickým, totálně bombovým prof. Kalou, který pravidelně dodržuje akademickou patnáctiminutovku.
No pryč od školy. Na začátku semestru jsem se konečně přestěhoval z Purkyňových kolejí na koleje Listovy. Prostorově jsem si sice pohoršil – na Purkyňkách jsem měl právo obývat celých 6,662m2, zato na Listovkách to dělá jen 6,6125m2. Avšak tento nekomfort dostatečně kompezuje vzdálenost kolejí od školy, která činí dle měření na mapy.cz celých 450 metrů. A to se mi mooooc líbí. Pokoj sdílím s Láďou – na brněnské poměry celkem normálním SLOVÁKEM, který pije kozla a co je nejhorší – zkoušky měl za samá áčka a jedno béčko!
Trošku mě prudí moji sousedé odnaproti (přes chodbu), kteří holdují hlasité diskotékové popmusic a taky si žijí nějakou vlastní reality show, protože vůbec nezavírají dveře od pokoje. Díky tomu je můžete vidět, jak spí, zewlují na postely nebo prožívají nejrůznější facebooková dobrodružství. Zkrátka – život jak se patří.
Protože jsem vždycky chtěl mít pořádný bicáčky a mým nejtajnějším snem je vypadat minimálně jako RAMBO, zapsal jsem si na tělocvik ke stávajícímu boulderingu ještě veslování na trenážeru. Po první hodině jsem nadšený, až na menší incident s agresivní uklízečkou, která si na mě vyhonila ego klíčové osoby VUT, neboť jsem poskvrněnou nohou vstoupil do jejího rajónu – ale po 2 hodinách nonstop breku jsem byl zase v pohodě.
A to by pro začátek semestru stačilo.
EDIT 1.3.2012 – Láďa není zas tak normální. Tento týden neustál nějakou akci s jeho třídou, vrátil se o půl šesté ráno, nablinkal si do postele a završil to zvracením z balkónu, což pro náhodné kolemjdoucí nemuselo být nic příjmeného. Nejhorší na tom bylo to, že mě vzbudil – dacan.
Finito Tutto – 1. Semestr
28. Led
Všechny zkoušky? Počkej, mám!Dokončil jsem první semestr študií na vysoké škole. Nebyla to procházka růžovým sadem (ani ordinací v růžové zahradě), ale zato jsem se naučil a objevil spoustu (ne)zajímavých věcí.
Zaprvé, chodím na fakt skvělou školu. Občas to stojí dost nervů, úsilí a snahy, ale na jaké pořádně VŠ ne.
Paní učitelky jsou příjemné, usměvavé, moc nás nemlátí, netahají za pačesy a většina těch horších nám na přednáškách dokonce předčítá ze skript. Ty a ti lepší aspoň mluví z patra.
Při troše štěstí se dá hodně přednášek prokládat kondičním spánkem, slangově dvacítkama, s jejichž pomocí lze snadno absolvovat i dvouhodinovky až do konce bez nutnosti odchodu.
Nebudu ctěného čtenáře zatěžovat výčtem předmětů, které jsem za poslední půlrok „drtil“ a proto si zde představíme jen ty zásadní, zajímavé, ale taky méně zásadní, nudné!
Začneme královnou všech věd – MATEMATIKOU I/1. Na „Véúúútéééčko“ jsem přišel hodně matematicky našláplej ze střední, avšak, bohužel jsem toho většinu zapomněl a byl na konci docela rád, že jsem Matematikou prošel.
Pokračujeme FYZIKOU, aneb tím nevypečenějším z minulého semestru. Kombinace šíleného, perfekcionistického a značně archaického docenta společně s hromadou integrálů, derivací, degradací a defenestrací udělala z fyziky zaručeně nejtěžší zkoušku!
Díky tomu, že napoprvé jsem šel na zkoušku vyzbrojem pouze svými (ne)vědomostmi, jsem ji suveréně nedal, tak nezbylo nic jiného, než uklidit mé pevné zásady hluboko do šuplíku, vyzbrojit se několika studíjními pomůckami a „zkusit“ to znovu. A ejhle, ono to vyšlo!
Dostatečné využití mého volného času obstarávaly GEOLOGIE, EKONOMIE a taky NAUKA O POZEMNÍCH STAVBÁCH . Ta první mi hlavně začátcích dávala docela kapky.
Ekonomie byla spíše odpočinková, ale díky přednáškám na osm ráno, jsem každou středu sváděl vnitřní souboj, kdy mi skrytý zlosin v mém těle našeptával, ať si ještě pěkně pospinkám a ten hodnej frajer naopak mi radil, ať vstanu a jdu se pěkně vzdělávat. A dopadlo to tak, že jsem měl 100% účast :o)
Pozemák mě dost bavil, ale je to poměrně značně časové náročné – hlavně když Vám pravidelně vrací minimálně třikrát rys k přepracování jako mě.
Chodil jsem taky na vesměs zbytečné a ultranudné DĚJINY ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ a na INFORMATIKU.
To by snad bylo z prvního semestru vše a těším se na další hodiny strávené nad studiem stavebního inženýrství!
Války s Androidem: Epizoda I
21. Led
Po letech tvrdého vzdoru diktatuře „ajfouno-hátecéčkovému“ oligopolu prostřednictvím nejhoršího, ale opravdu nejhoršího mobilního telefonu na světě – Nokia 1208 jsem i já podlehl a přidal se k temné straně síly.
Koupil jsem si novej telefon! Výběrem toho správného, jsem opět promarnil několik desítek hodin mého života a jsem neskonale šťastný, že už ho mám doma. Jak a podle čeho jsem vybíral?
Takže, chtěl jsem hlavně něco, s čím se připojím na interfernet. Taky bych ocenil, kdyby telefon něco vydržel a zatřetí aby měl krásný velký displej, ze kterého by se dalo dobře opisovat. Taky by se mi hodily takové ty voloviny typu GPS, akcelerometr a foťák a ještě k tomu by telefom měl mít dobrou výdrž baterie.
Všechny mé požadavky se zhmotnily v telefonu Motorola DEFY+ ,do kterého jsem také nakonec investoval mé tvrdě vydřené peníze z ubytovacího stipendia a jedné menší brigádičky. Tahle mašinka má sklíčko z Gorilla Glass, které se jen tak nepoškrábe a je vodě i prachu odolná! Při objednávání telefonu mi to samozřejmě zrovna politicky nemyslelo, takže mi ho přivezli dva dny před docela těžkou zkouškou a tak jsem místo učení dělal chujoviny s telefonem.
Začínáme
Když jsem prvně Androiďáka vybalil a nastartoval, s postupem času mnou projížděla vlna rozlícení.
Fáze 1 - Koupil jsem si telefon z oficiální české distribuce, takže by telefon mohl být aspoň v češtině – bohužel. Avšak, zas tak to nevadí – díky mé oblíbené, nejmenované paní učitelce „technical english“ dokonale ovládám.
Fáze 2 - Mám sice maturitu, študoval jsem elektro, ale i tak by mi k telefonu mohli přiložit nějaký návod. Díky bohu za všelijaká „Android Positive“ fóra.
Fáze 3 -Zjistil jsem, že telefon je doslova přecpaný zbytečnými aplikacemi od Motoroly, které bohužel bez hackerských znalostí a příkazového řádku nezvládnu odinstalovat.
GPS
Na radu velkého Michala Pemčáka jsem si stáhl GPS aplikaci OruxMaps, vytvořil si mapy Brna a s telefonem v kapse, se vydal na strastiplnou cestu – „Do Brněnky, aneb pro lahváče, přes menzu a zpět na koleje„.
GPS příjmači se moc nechtělo chytnout signál, a tak jsem musel stát asi pět minut před kolejema a moknout - aspoň jsem vyzkoušel, že mobil je fakt voděodolný!
Jakmile jsem chytnul signál, vyšel jsem. Dal jsem se standartní cestou, pěkně po chodníčku, po přechodech, jako spořádaný občan. Když jsem ale přišel na koleje a stáhl si profil trasy do Google Earth, zjistil jsem, že jsem mašíroval přímo přes střed křižovatky, takže jsem usoudil, že GPS má přecejen ještě svoje mouchy.
Celé dva roky !!!
16. Led
V lednu roku 2010 jsem patrně pocítil neskonalou touhu chlubit se světu mými názory a tak jsem 17. ledna publikoval první článek a 3. verzi mého blogu.
Nějaké čísilka a fakta
Nachází se zde 70 publikovaných článků. Na dobrou půlku z nich jsem hrdý. V průměru mě čte celých 9 lidí denně, 20 různých robotů a sem tam nějaký Ukrajinec, který ke mně zabloudí z Googlu. Nejvíce lidí za jeden den – 54 si můj blog otevřelo, když jsem se 21. Srpna 2011 vrátil z Quo Vadis a hodil sem fotky. Z klíčových slov ve vyhledávačích aktuálně nejvíce válí „Jsem pilný“ díky menší kampani, kterou jsem rozjel na Facebooku. Ze 134 lidí které považuji za své přátele si to do Googlu napsalo 15 z nich. Určitě i Ty!
Celkově mě Facebook a Google v kombinaci s vlastními stránkami dost baví !
Soutěž pro opravdové fanoušky
Kdo mi jako první napíše, jak zní titulek historicky osmého článku publikovaného na mém blogu, získává čokoládičku! Piště na mail (zip bubák poutnici.net) nebo do komentářů pod článkem!
A protože jsem kámoš, tak Vám napovím, že byl publikován 14.2.2010 (To je ale pěkně blbý datum!). :-)
Díky že mě čtete a snad dalších pár let budete !
Ani do smíchu, ani do pláče …
7. Led
Tento týden je fakt zvláštní. Událost číslo jedna – poprvé jsem shořel u nějaké zkoušky nebo testu na vysoké. A zrovna u tak „nepodstatného“ předmětu – u fyziky.
No, můžu si za to sám. Byla to hlavně moje blbost, ale taky prostě smůla.
Vezměte si – máte spočítat 60 příkladů, ze kterých jsem poctivě propočítal kolem 50, na zbylých 10 jsem se vykašlal s tím, že tam prostě být nemůžou. Na zkoušce jsou 4 příklady a 4 teoretické otázky. A co se nestalo – z těch 10, které jsem vypustil mi tam přistály rovnou 3.
Sice jsem zabojoval a něco spočítal, ale to bohužel nestačilo. Chybělo 5 bodů ze 100. Takže si to zopáknu.
Opakování – matka moudrosti, znáte to.
Po zkoušce na mě spadla trudomyslnost a nebezpečné myšlenky. Hlavou mi letělo: Co tady na té škole dělám? Určitě vyhořím i u dalších zkoušek! To zas bude víkend! A mnoho dalšího …
Nicméně dal jsem si pár virtuálních faciček a trudomyslnost mě přešla. Na zkoušku jsem se opravdu učil, z 5/6 jsem byl připravený, a kdybych si sedl o lavici dolů a psal bych jinou skupinu s lepšími příklady tak bych teď pravděpodobně tady oslavně psal, jak jsem zvládl nejtěžší zkoušku mého života. A to není špatný pocit. Navíc jsou i důležitější věci v životě (peníze atd. …), pořád žiju.
No co naděláme… Příští týden jdu na matematiku, které se v následujících dnech hodlám trošku věnovat a na ekonomii, které se hodlám věnovat cestou vlakem do Brna.
Co mě mrzí je to, že nebudu mít 4-týdenní prázdninky, které jsem si plánoval, ale díky mojí blbosti, podělané fyzice a náhodě jenom 2-týdenní.
A proto končím s heslem – Štěstí přeje připraveným.
PS: podle libosti si můžete pár příkladků ve volném čase zmáknout !
K ISIC kartám se dávají Windows zadarmo!
26. Pro
Fakt! A nekecám.
Pokud se cítíte jako nějaký velký IT mág a odborník, radši si tento článek nečtěte, je určen pro normální lidi a doporučuji se věnovat spíše tomuto článku.
ÚVOD
Když mi potřetí správce (houpací) sítě na kolejích zakázal za velký objem odchozích dat na celé a nekonečné čtyři dny interfenet, začal jsem se domnívat, že s mým počítačem není něco v pořádku.
Torenty nestahuju, hry pařím v normě takže v čem je zakopaný pes? Noooo, asi tam máš nějakého bota, co automaticky odesílá data do internetu, řekl Velký Kaféčko! (S daleko větší porcí IT omáčky)
BRRR, OHHH, NEEE … Pocit, že mě někdo šmíruje maily, ebanking atd… se mi ani trochu nelíbil, takže jsem se rozhodl jednat.
Z DreamsPárku jsem si na radu výše zmíněného odborníka stáhl Microsoft Windows Server 2008 R2 a nainstaloval místo všelijak zcrackovaných Windows 7.
Nenechte se zmásti tím divným názvem, protože když si Serverovky člověk upraví (zmákne to i běžný klikač jako já), má plnohodnotný, bezpečný, legální, aktualizovaný a dokonale stabilní Windows 7 a co je nejduležitější – zadarmo. Musíte mít validní ISIC kartu, ke které při stažení obdržíte aktivační klíč.
Continue reading “K ISIC kartám se dávají Windows zadarmo!” »
S trochou skromnosti: Nejlepší z nejlepších je zpět!
25. Pro
Po krátké, skoro čtyřměsíční pauzičce způsobené nutnou aklimatizací na vysokoškolský styl života se vracím k blogování. Takže – Jak že se mám a co dělám?
Žádné rodeo …
ŠKOLA
Hned na začátku se musím pochválit, neboť školu jsem si vybral dobře. Na „Véééůůůůtéééčku“ je to moc fajn. Jsem neskonale šťasten, že jsem změnil obor a už nadále nemusím každodenně potkávat neoholené IT žaludy s notebookem v ruce na chodbách školy.
Obavy z toho, že si „kreslení domečků“ nebudu dávat, jsou naštěstí pryč. Tím, že mi paní inženýrka z cvičení každý výkres minimálně dvakrát vrátila, jsem se všem pravidlům pozemního stavitelství, kótování apod. dokonale naučil – doporučuji. Na naší škole se mi dost líbí, že student má pořád stejnou třídu. Dokonce jsou tyhle třídy vybírány podle PSČ, takže neznám ze školy snad jediného domorodce z Brna ale samé „burany“ z Hané.
Co se týče mých studijních výsledků jsem docela spokojený. Učím se o dosti více než na střední a díky tomu jsem prozatím nemusel opakovat žádný z testů. S učením to tady zas tak horké není a připadne mi, že když člověk není fakt lempl, který prosedí celé týdny u WOW a Counter-strike a radši chodí na přednášky tak se školou nemůže mít problémy. Je sice pravda že např. na Geologii se učit budete muset hodně, ale zase jiné předměty jsou skoro zadarmo.
Dost paradoxní mi připadala Informatika, která je na stavárně hodně mimo – cvičení jsou z excelu a zápočet byl fakt až směšně lehký, ale zato druhá část – teorie, tak to byl „vodvaz“. Informatiky jsem měl mrtě na základce i střední a myslím, že moje znalosti jsou hodně nad průměrem ale i tak byl ten test hodně těžký a hlavně pro budoucí stavaře ne příliš vhodný. Ale aspoň jsem se zase něco nového naučil a už dokonce umím převádět barvičky do Hexa zápisu!
V následující krátké fotogalerii uvidíte fotky posbírané během vypracovávání seminárních prací do Geologie a Dějin architektury a stavitelství. Z počátku nudně vypadajících činností se vyklubaly docela dobré teambuildingové akce.
